Právo na omyl

První kniha to je vždy něco velkého, nového to je dobytí severního pólu,

start a cíl, kde se očekává jak všechno bude lepší, větší, plno slávy a
poprasku.
Teprve po letech člověk přijde na to,že je „nic“ v běhu života. Že je takové
malé hovínko do kterého se snaží zbytek světa šlápnout.

Jak mi ale jednou řekl pan redaktor Miroslav Hladík : „když je v básnické

sbírce jedna báseň dobrá, je celá kniha dobrá“.

Ale to je již na čtenáři.

_________________________________________________________________________________

Čekám na smutek
až přijde polibek
ledový čumáček psa

Těším se
z němoty věrných očí
nezradí a se mnou
i trpí

Čekám na smutek
rukou mu pokynu
běž dál

Ke každému slovu
něco patří

Ke mně smutek
s psíma věrnýma očima

_________________________________________________________________________________

Bílý dům
bez nádechu zlatonosných žilek
jen postele vržou
podobny trouchnivěným stožárům
bílé ubrusy a plachty
kolem dokola pohozené
aby bylo více vidět více čisto
a pleskot bosých lýtek

s úsměvem na rtech v porodním tichu
být či nebýt
a nocí se snáší níž a níž světlý démon děsu
kol kolem postelí obchází
a straší ve spánku doteky lidi
spi a nebo poslouchej tanec rozvrzalý
to rej divoženek uprostřed pokoje tančí
ortely jako karty zvedá nad hlavou
a plácá a hladí v divokém rozmaru
kde uprostřed jsi ty

________________________________________________________________________________
Přičítám si k dobru
co možná měl bych odečíst
už blbnu a stárnu
a měl bych odejít